Stolní tenis se vyvinul ze společenské hry ve velké Británii ke konci devatenáctého století . Až po vzniku celuloidového míčku se z stolního tenisu stal serióznější sport. Celuloidový míček totiž umožnil predikovaný odskok. Od té doby se začaly ve stolním tenise počítat body a sety. Na počátku 20. let 20. století se hra rozšířila na území Evropy a Spojených Států Amerických. Hlavně díky nízkým nárokům na požadované vybavení vzrostla na popularitě.
Za první mistrovství světa je považován rok 1926. Tento rok se bere i jako zařazení stolního tenisu mezi seriózní sporty. Tohoto roku byla založena i mezinárodní federace stolního tenisu. Mezi zakládající členy patří Maďarsko, Rakousko, Švédsko a Německo, avšak brzy se federace rozrostla prakticky o všechny státy Evropy. Na prvním mistrovství exceloval tým Maďarska [1]. Hráči týmu posbírali všechny medaile v požadovaných disciplínách (disciplíny: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů a žen), také vyhráli soutěž mužských družstev.
Mezi nejvýraznější organizace československého stolního tenisu patří Československý Orel [4]. Ten přivezl stolní tenis k nám a výrazně se zasloužil o popularizaci tohoto sportu. Za počátek této éry je brán rok 1932, kdy mužstvo vedené Stanislavem Kolářem vyhrálo na mistrovství světa proti Maďarsku a ukončilo tak jeho vítěznou šňůru. Po tomto vítězství následovalo necelých dvacet velice úspěšných let, jenž byly narušeny druhou světovou válkou. Československo se stalo velmocí stolního tenisu vedle Spojených Států Amerických, Maďarska a Anglie. Mezi nejvýraznější osobnosti tohoto období považujeme Bohumila Váňu a Marii Kettnerovou.