Halucinogeny jsou psychoaktivní látky, které zásadně mění vnímání reality, myšlení, emoce a vědomí, vytvářejí halucinace nebo narušují smyslové vnímání, přičemž některé Delirogeny působí na acetylcholinové receptory a vyvolávají stavy podobné lucidnímu snění. Změna vnímání: Způsobují vizuální, sluchové či jiné smyslové halucinace Změna vědomí: Mění stav vědomí, vnímání času a sebe sama. Mohou způsobit stavy připomínající živé sny nebo deliria. Mají potenciál pro zneužití, ale také pro výzkum psychiatrických stavů.
LSD působí na serotoninové receptory v mozku a výrazně mění vnímání reality. Bylo objeveno švýcarským chemikem Albertem Hofmannem a v 50. a 60. letech 20. století bylo předmětem psychiatrického výzkumu, než bylo pro své rozsáhlé zneužívání zakázáno. V současné době probíhá tzv. "psychedelická renesance", kdy se zkoumá jeho terapeutický potenciál, například v léčbě depresí nebo úzkostí u nevyléčitelně nemocných pacientů. Způsob užití LSD je účinné již v extrémně malých dávkách, obvykle v rozmezí 50-100 µg (mikrogramů). Většinou se užívá orálně (ústy). Papírky (blottery): Malé kousky savého papíru napuštěné roztokem LSD, často potištěné různými motivy, které se vkládají pod jazyk nebo polykají. Účinky se po orálním užití obvykle dostavují do 30 minut a "trip" (období intoxikace) může trvat 8 až 12 hodin. Účinky Účinky LSD jsou velmi individuální a závisí na mnoha faktorech, včetně dávky, aktuálního psychického stavu uživatele a prostředí. Psychické účinky: Halucinace: Změněné smyslové vnímání, vidění barev, tvarů a objektů, které ve skutečnosti neexistují. Zesílené emoční prožívání: Emoce jsou intenzivnější, a to jak pozitivní (euforie, mystické zážitky, pocit splynutí s vesmírem), tak negativní (úzkost, panika, strach ze šílenství nebo smrti). Změněné vnímání času a prostoru. Synestezie: Křížení smyslů (např. "slyšení barev" nebo "vidění hudby"). Pocit ztráty kontroly. Negativní zážitek, známý jako "bad trip", zahrnuje děsivé halucinace, paranoiu, strach a zoufalství. Tělesné účinky: Fyzické příznaky jsou obvykle mírnější než psychické a mohou zahrnovat: Rozšíření zornic (mydriáza). Mírné zvýšení tepové frekvence a krevního tlaku. Pocení, nevolnost nebo zvracení. Brnění končetin.
Ketamin je látka, která funguje hlavně jako nekompetitivní antagonista NMDA receptorů v mozku. Tento mechanismus způsobuje stav zvaný disociativní anestezie, kdy se pacient cítí "odpojený" od svého okolí a svého těla, ale na rozdíl od jiných anestetik si zachovává základní životní funkce, jako je dýchání. Způsob užití Lékařské a terapeutické užití: Podává se kontrolovaně v nemocničním nebo klinickém prostředí. Aplikace zahrnuje intravenózní (do žíly) nebo intramuskulární (do svalu) injekce, nosní spreje (např. esketamin pro léčbu depresí rezistentních na léčbu) nebo perorální roztoky. Rekreační užití: Ketamin se nejčastěji vyskytuje ve formě bílého prášku nebo krystalů. Uživatelé jej obvykle šňupou, kouří, polykají nebo si jej aplikují injekčně. Účinky Účinky ketaminu závisejí na dávce a způsobu podání: Tělesné účinky: Anestezie a útlum bolesti Zvýšení krevního tlaku a tepové frekvence: Mírná aktivace sympatiku, která je při kontrolovaném užití považována za relativně bezpečnou. Poruchy motoriky: Narušená koordinace a slabost Nevolnost a zvracení Psychické účinky: Disociace: Pocit odtržení od vlastního těla a okolního světa, depersonalizace a derealizace. Halucinace: Změny zrakového a sluchového vnímání, vize při zavřených očích. Euforie a pocit klidu: Často popisované pozitivní prožitky. Zážitek blízký smrti ("K-hole"): Při vysokých dávkách může uživatel zažít intenzivní, mystické prožitky opuštění těla a cestování do jiných dimenzí. Rizika: Největší riziko představuje kombinace ketaminu s jinými tlumivými látkami, jako je alkohol nebo opioidy, což může vést k nebezpečnému útlumu dýchání. Dlouhodobé nadužívání může vést k problémům s pamětí.
DMT, je silné přírodní psychedelikum a halucinogen. Jde o látku, která se přirozeně nachází v řadě rostlin, ale také v malém množství v lidském těle. Je známá pro vyvolání extrémně intenzivních, krátkodobých psychedelických stavů. DMT chemicky strukturou připomíná neurotransmiter serotonin. V lidském těle je produkován enzymy a byl nalezen v krvi, moči a míšním moku. V přírodě je klíčovou aktivní složkou amazonského rituálního nápoje ayahuasca. Způsob užití Samotné DMT je při požití ústy (polknutí) rychle vstřebáno enzymem monoaminooxidázou (MAO) v trávicím traktu, a proto je neúčinné. Aby se tomuto odbourání zabránilo a dosáhlo se psychoaktivního účinku, používá se DMT těmito způsoby: Kouření nebo vaporizace: Jedná se o nejčastější způsob užití čistého DMT prášku. Účinky se dostavují téměř okamžitě (během několika sekund) a jsou velmi intenzivní, ale trvají pouze 5 až 15 minut. Ayahuasca (rituální nápoj): V této formě se DMT kombinuje s rostlinou obsahující inhibitory MAO (IMAO). Tato kombinace umožňuje, aby se DMT vstřebalo v trávicím traktu a prodloužilo účinky na několik hodin (4-8 hodin). Nitrožilně Účinky Účinky DMT jsou popisovány jako jedny z nejintenzivnějších psychedelických zážitků, často označované jako "záblesky šílenství" nebo "klíč k jiným světům". Psychické účinky: Intenzivní zrakové a sluchové halucinace: Uživatelé často vidí složité vzory, barvy a slyší neznámé hlasy či melodie. Zážitek "odpojení od těla": Silný pocit, že duše opouští fyzické tělo. Setkání s entitami: Mnoho uživatelů popisuje setkání s fiktivními bytostmi, "mimozemšťany" nebo "duchovními průvodci". Změněné vnímání času: Pocit, že čas je věčný nebo neexistuje "věčné teď". Silné emoční prožitky, podobně jako u jiných halucinogenů. Tělesné účinky: Tělesné účinky jsou obvykle minimální, mohou zahrnovat mírné zvýšení krevního tlaku a tepu, rozšířené zornice nebo pocit mravenčení. DMT je látka s nízkou fyzickou toxicitou, ale její psychologický dopad je obrovský a může být pro některé jedince velmi náročný nebo traumatizující.
Fencyklidin (PCP) je syntetická psychoaktivní látka. Způsobuje stav disociace - pocit odtržení od vlastního těla a okolní reality. Obvykle se prodává jako bílý krystalický prášek (někdy zbarvený příměsemi) nebo jako kapalina. Způsob užití PCP se zneužívá několika způsoby: Kouření: Nejčastější způsob užití. Prášek se často sype na rostlinný materiál, jako je máta, petržel, oregano, tabák nebo marihuana (cigareta napuštěná tekutým PCP se nazývá "dipper") a kouří se. Orální požití: Polyká se ve formě tablet nebo kapslí. Šňupání Nástup účinků je rychlý při kouření nebo injekčním podání (během 2-5 minut), zatímco při požití ústy trvá déle (30-60 minut). Účinky mohou trvat 4 až 8 hodin, ale někteří uživatelé hlásí přetrvávající pocity až 24-48 hodin. Účinky Psychické účinky: Disociace: Intenzivní pocit odloučení od reality, pocit, že tělo nepatří uživateli. Halucinace a bludy Euforie: Pocity potěšení a snížení zábran. Agresivita a paranoia: Droga může vyvolat nepředvídatelné, iracionální a extrémně násilné chování nebo myšlenky na sebevraždu. Pocit nadlidské síly a nezranitelnosti. Tělesné účinky: Necitlivost (analgezie): Schopnost necítit bolest. Zvýšený krevní tlak a tepová frekvence. Narušená koordinace: Nezřetelná řeč, ztráta rovnováhy a nekoordinované pohyby. Svalová ztuhlost. Nekontrolovatelné pohyby očí. Pocení, nevolnost a zvracení. Při vysokých dávkách může PCP způsobit záchvaty, kóma a smrt, často v důsledku neúmyslných zranění způsobených během intoxikace nebo srdečních komplikací.